ČTI, PIŠ, MALUJ -

 TVOŘENÍM SE UČÍME!

K tomu slouží speciálně připravené doplňovací knížečky:

Čtenářské úkoly pro minilekce

1.        Minilekce vedoucí ke správné práci při souhře s knihou

Ukázková hodina 1 (příprava na souhru s knihou)

V úvodu hodiny jsme se s žáky sešli v komunitním kruhu, doprostřed jsem položila knihy Pipin, Týna a... Vyzvala jsem je, aby začali „hádat“, co se bude dít, vždy jsem se snažila, aby svůj nápad něčím podpořili. Jelikož někteří žáci měli v loňském roce sourozence či kamarády v mé třídě, tušili, o co půjde. Nejprve jsme se věnovali titulní stránce knihy, většina žáků měla tendenci ihned doplňovat název knihy – Pipin, Týna a jméno žáka. Na toto však někteří celkem spontánně reagovali, že to přece zatím ještě nemůžeme vědět. Z pojmu „napsal/a“ se žáci ujistili v tom, že knihu budou tvořit sami, připomněli jsme si, co dělá ilustrátor a žáci pozitivně vnímali, že si příběh budou moci také ilustrovat. Velkou kapitolu našeho úvodního rozhovoru vyvolal pojem „pro“. Žáci se dovtípili, že celá kniha se stane dárkem pro někoho blízkého. Rozzářily se jim oči a ihned začali přemýšlet, komu ji věnují. Tento moment byl velmi silný a snažila jsem se jej uchopit tak, abych žáky motivovala k co možná nejlépe odvedené práci. Povídali jsme si také krátce o tom, co pro koho vyrobili a jakou to mělo odezvu. Objevil se spontánně také návrh doplňovat nejprve obyčejnou tužkou. Ilustrace titulní stránky se žákům příliš nedařila klíčovat, přišel v podstatě jediný nápad – že se z okna ven dívá ten, jehož jméno chybí v názvu. Po prolistování knihy žáci v podstatě sami začali formulovat některá ze šesti pravidel – dovtípili se, kam budou psát, kam kreslit, kde bude název kapitoly. Tato situace mi umožnila plynule navázat  na seznamování s pravidly pro práci s knihou. První dvě otázky (Do kterých míst máš v knížce psát? Kam namaluješ obrázky?) si tedy děti položily a zodpověděly samy. Navázala jsem otázkou „Kdy napíšeš název kapitoly?“ - ve dvou případech zazněl názor, že jako první, ale ostatní žáci jej celkem briskně dementovali. Mile mě překvapilo, že se jim dařilo skvěle argumentovat – vždyť vůbec nevíme, o čem kapitola bude. Otázkám „Musíš dočíst větu až do konce, abys do ní mohl napsat to pravé?“ a „Musíš při vyplňování mezer navazovat na to, co se zatím v příběhu stalo?“ jsem se snažila věnovat velkou pozornost, avšak ze zkušenosti vím, že se žák teprve musí několikrát „napálit“, aby si toto ohlídal. Koneckonců ale v tomto vidím sílu metody souhry s knihou, nabízí velké cvičné pole. Poslední otázka „Musíš napsat přesně tak dlouhou větu nebo slovo, jak je dlouhá vytečkovaná mezera?“ byla spíše doplňující a žáci automaticky zahlásili správnou odpověď. Následovalo představení organizační podoby takového vyučování. Jelikož mám žáky nové a ještě neznají formu klasické dílny čtení, představili jsme si jednotlivá pravidla, která mívám při dílně čtení: 1. Můžeš při čtení sedět tam, kde se dobře cítíš. 2. Připrav si knihu před začátkem dílny. 3. Žádné přestávky na záchod a pití. 4. Nikoho nevyrušuj. 5. Čti po celou dobu. Vysvětlila jsem jim, jak hodiny budou probíhat, žáci se zajímali o to, zda budou mít na doplňování dostatek času. Povídali jsme si také o tom, že mohou začít pracovat ve dvojicích, vyjasňovat si, co je zrovna vhodné doplnit, a pak vymyslet něco společného, nebo může každý doplnit, co se mu zlíbí. Na úvodních větách knihy jsem modelovala, jak o nich přemýšlím a jak vymýšlím, co bych tam mohla doplnit. Následně jsem žáky vyzvala, aby si našel každý místečko, které se mu líbí a sám nebo ve dvojici se pokoušeli číst a jen ústně doplňovat. Celá hodina měla přípravný charakter, z loňského roku vím, že nelze stihnout vše vysvětlit a zvládnout první kapitolu. Chtěla jsem mít žáky připravené, naladěné a natěšené na další hodinu. Tento cíl byl splněn, podařilo se představit detailně pravidla, organizační záležitosti a také si žáci prostudovali první kapitolu, do příští hodiny tak o ní mohli přemýšlet a zvýšila se tak šance na dobrý začátek, radost ze zvládnutí úkolu.

Ukázková hodina 2 (první kapitola) Žáci velmi pozitivně vítali, že se k Pipinovi brzy vracíme. Bylo vidět, že od minulé hodiny dostali nějaké nápady a těší se, až je zrealizují. V úvodu hodiny jsme se sešli v komunitním kruhu a svižně prošli pravidla pro dílnu čtení a psaní a také šest otázek, ve kterých se zrcadlí pravidla pro dílnu čtení a psaní. Pak jsem již žáky vybídla, aby si našli svá místa, zazněl zvuk trianglu a vrhli se do práce. Vytvořili dvě dvojice, ostatní pracovali samostatně. Jelikož měli kapitolu předpřipravenou, práce jim šla od ruky, někteří stihli začít před reflexí s ilustracemi. Po druhém „zazvonění“ jsme se opět sešli v kruhu. Počet mých žáků čtvrtého ročníku umožňuje, aby při závěrečné reflexi dostali prostor zpravidla všichni. Umožňuje mi to mít nadstandardní přehled o tom, jak si žáci vedou. Postupně jsem předčítala text a nechala žáky předčítat svá „řešení“. Celkově vzato si v první kapitole lépe vedli ti, kteří pracovali společně. Objevovaly se chyby právě v nedodržení zmíněných pravidel „Musíš dočíst větu až do konce, abys do ní mohl napsat to pravé?“ a „Musíš při vyplňování mezer navazovat na to, co se zatím v příběhu stalo?“ Uvádím příklady:         Obrázek č. 3 a 4: První kapitola - ukázka V závěru jsme se věnovali názvu kapitoly – v tomto úkolu se žákům velmi dobře vedlo, objevily se názvy jako: Stěhování, Pipin se stěhuje, Pipinův smutný den.  Cíl hodiny byl splněn, žákům se podařilo doplnit celou první kapitolu, ve většině případů vhodně, zmínění žáci, kteří do věty doplnili nevhodně, sami později opravili.

 

2.        Minilekce rozvíjející čtenářské strategie

2.1    Tázání

2.2    Předvídání

2.3    Shrnování

Ukázková hodina 3 (druhá kapitola)

V úvodu hodiny jsme se sešli v kruhu, prošli pravidla pro dílnu čtení a psaní a z šesti úvodních otázek pro správné doplňování do knihy jsem vyzdvihla již pouze „Musíš dočíst větu až do konce, abys do ní mohl dopsat to pravé?“ a „Musíš při vyplňování mezer navazovat na to, co se zatím v příběhu stalo?“ Dále jsem dětem představila naši novou kamarádku – Veverku Shrnovačku. Ukázala jsem jim zalaminovaný plakát a povídala o tom, co tato Veverka umí. Představovali jsme si, že jako Veverka vybírá to nejlepší, oni budou muset najít „to nej“ = to nejdůležitější, správně to setřídit a seřadit. Několikrát jsem zopakovala souslednost NEJDŘÍVE – POTOM – NAKONEC. Zazněl triangl a děti začaly pracovat. Po dalším zvonění jsme se sešli v kruhu a začali předčítat. Zařadila jsem shrnování až posléze, aby skutečně všichni dokázali text shrnout. Ukázalo se, že žáci při doplňování čelili obtížné pasáži:            Žáci situaci nerozklíčovali, či si ji nedostatečně představili. Když jsme si předčítali vše nahlas, začalo jim samotným postupně svítat, nebylo třeba nějakého dramatického vysvětlování, „stačilo číst s porozuměním“. Kdyby nebylo chyb, nic bychom se nenaučili. Chyba je dárek. Velký úspěch měl u žáků moment, kdy mohli rozhodnout, kdo nebo co bude Robin – někdo se rozhodl pro pejska, někdo pro robota, jedna dívka napsala, že Robin je pohádkový princ. Od toho se pak odvíjela večeře, kterou maminka Robinovi přichystala – pejsek dostal klobásu, princ salát, roboti šrouby a baterie. Zajímavá situace nastala v závěru čtení doplněného – název kapitoly, žáci totiž ve velkém měřítku zvolili skutečně nevhodný název, často se objevovalo „Nový kamarád“. Nechala jsem tuto situaci otevřenou a řekla, že se nyní budeme věnovat Veverce Shrnovačce, začali jsme společně shrnovat text, používala jsem návodné začátky vět. Děti velmi dobře spolupracovaly, text měly dobře zmapovaný. Na závěr jsem se jich zeptala, zda zvolily vhodný název kapitoly. Někteří žáci se začali postupně hlásit, ne všem však situace došla. Objasnili jsme tedy společně, že druhá kapitola se věnuje především Týně, jejím pocitům, jejímu zabydlování a popisuje situaci u ní doma večer. Robin je „novým“ kamarádem pouze pro nás, my jsme ho nyní objevili, ale s Týnou už nějaký čas pobývá. Našli jsme také větu, kde je řečeno, že Týna Robina dostala již k sedmým narozeninám, tedy před dvěma či třemi roky. Děti se pak dobraly k názvům jako: Týna, Přišla Týna či Týna v novém pokoji. Cíl hodiny byl splněn – dostalo se nám úžasného příkladu, který bych si stěží naplánovala. Žáci si na vlastní kůži vyzkoušeli, jak snadno se jim formuluje název kapitoly, pokud si ji nejprve shrnou.

 

2.4    Hledání souvislostí

2.5    Vyjasňování

2.6    Vytváření představ

3      Minilekce s různým zaměřením

3.1    Co zažila postava příjemného/nepříjemného?

Ukázková hodina 4 (třetí kapitola)

V úvodu hodiny jsme v komunitním kruhu zopakovali pravidla dílny. Probrali jsme společně, co se nám ukázalo minule jako přínosné – nahráváním děti dospěly k tomu, na co jsem měla myšlenky, tedy že nejlépe se tvoří název kapitoly, pokud si ji celou shrneme. V rámci minilekce jsem zadala k vyplňování třetí kapitoly také úkol – zkuste přemýšlet o tom, co zažila některá postava příjemného/nepříjemného – vymyslete oba případy. V průběhu psaní pracovali žáci v jedné dvojici, zbytek chtěl pracovat samostatně. Celkově vzato děti při vyplňování působily již více zaběhle, měly hezké pracovní tempo. Vyvstala potřeba poukázat na to, jak vypadá přímá řeč, ne všechny děti pochopily, že je uvozovky vybídly k tomu, aby přímou řeč zvolily. Při reflexi bylo již vidět, že se žáci s vyplňováním seznámili a že se jim daří lépe. Název kapitoly všichni uvedli shodný – Týna v nové škole. Před přečtením názvu jsme celou kapitolu společně ještě shrnuli. Při povídání o úkolu minilekce měli všichni žáci předem připravené odpovědi. Obávala jsem se, že nebudou zcela připraveni, nebo že budou jednotlivé odpovědi „kopírovat“, ale naopak. Společnými silami jsme kapitolu ještě jednou společně procházeli a nacházeli nová a nová místa, ze kterých se dalo vyčíst, zda situace byla pro postavu příjemná, či nepříjemná. Děti tak jmenovaly jako příjemné zážitky: Pipin se opět mohl podívat do zámku, Pipina pozval kamarád ven nebo že Týna nesedí sama. Jako nepříjemné zážitky děti uvedly: Pipin sedí sám, Pipinův nový domov nemá zahradu, děti okřikla paní učitelka, maminka má spoustu práce. Já jsem si odnesla poznatek, že je dobré vždy dětem zdůraznit, zda úkol minilekce směřuji na to, co se dosud stalo, nebo výhradně na kapitolu, se kterou pracujeme.

3. 2    Charakteristika postavy

3.3    Co se ti na postavách líbí/nelíbí?

3.4    Je některá z postav podobná někomu, koho znáš?

Ukázková hodina 5 (čtvrtá kapitola)

V úvodu minilekce jsme zopakovali veškerá pravidla a připomněli význam pravidla, které se stále učíme používat v každém případě, totiž: Musíme přečíst vždy celou větu do konce, abychom mohli doplnit to pravé. Připomněla jsem také dětem, jak je důležité plynule navazovat na příběh, neboť někteří měli tendenci vymýšlet stále nové a nové věci, ale v některých momentech kniha odkazuje na to, o čem již rozhodli, např. příjmení postav.  Během minilekce jsem děti seznámila s novou postavou – Kancem Šťouralem. Nadšeně očekávaly, co takový kanec dovede. Vyprávěla jsem jim, jak se Kanec Šťoural chová, jak s textem zachází a jak o něm přemýšlí. Představila jsem jim úkol dnešní minilekce – Zamysli se nad tím, jestli je některá z postav podobná tobě nebo někomu, koho znáš. Čím? Triangl oznámil začátek vlastní práce. V průběhu doplňování některé děti pracovaly samostaně, jiné ve dvojicích. Vystačily si samy, mě se na nic nedoptávaly. Ze společného čtení vyplynulo, že dětem již nedělá žádné větší obtíže vymyslet název kapitoly. Zařazují tuto aktivitu na vhodné místo a efektivně při vymýšlení názvu využívají strategii shrnování. Objevovaly se názvy jako Tajemná skříň, Záhadná skříň nebo Stěhování záhadné skříně. V návaznosti na upozorňování v úvodu minilekce děti dokázaly udržet linii příběhu a vhodně v úvodu kapitoly doplnily jména Týniných rodičů, což byl velký pokrok oproti předchozím kapitolám. Ačkoliv jde o stejný jev, ne všechny děti dokázaly udržet souslednost v případě předmětu, který si Pipin zapomněl ve skříni, dvě děti vymyslely nový předmět, aniž by měli promyšlenou zápletku, proč předmět mění. Naopak se chytaly za hlavu v momentě, kdy jim nekonzistentnost došla. Přestože jsme si již vysvětlovali správnou podobu přímé řeči a funkci věty uvozovací, některým dětem činilo obtíže správně do těchto vět dosazovat. Měly pocit, že dochází ke střídání postav, nedodržovaly také správné osoby u sloves. Například: Doplňování do přímé řeči nebo dotváření uvozovací věty bylo v této kapitole na čtyřech místech a všechna jsme museli detailně probrat a dovysvětlit z výše uvedených důvodů. Musím podotknout, že loňská skupina žáků s tímto problém neměla vůbec, což je vidět na obrázku č. 16. Po přečtení kapitoly jsme se věnovali také úkolu minilekce. Svůj názor většina zapsala do sešitu. Děti si s tímto úkolem poradily velmi dobře, uvádím několik odpovědí: „Pipin se podobá mně, protože já jsem se sem také přistěhoval.“ „Týnin tatínek je podobný Terce, protože si také nejdřívě odbyde povinnosti.“ Po dokončení této dílny jsem usoudila, že je zapotřebí po těchto čtyřech kapitolách zařadit vyrovnávací dílnu, ve které se nebudeme posouvat dál, ale žáci dostanou prostor vyladit místa, kde mají nesrovnalosti. Navíc tato vyrovnávací dílna také pomohla částečně vyřešit to, že v případě absence žáka v den, kdy máme dílnu, je o jednu kapitolu pozadu. Jelikož jsem chtěla zvýšit účinek této vyrovnávací dílny a vzhledem k tomu, že jsme všechny nesrovnalosti probrali již ústně, očíslovala jsem kolizní místa tužkou a připravila na volný papír poznámky k těmto místům, ve kterých jsem dětem pouze připomněla, co nehraje, jak je třeba na věc pohlédnout. Tato akce vyžadovala z mé strany obsáhlou přípravu a proniknutí do každého jednotlivého příběhu, ale v počtu sedmi žáků to nebyl problém. Navíc se ukázalo, že sami žáci tuto cestu ocenili a byli spokojení, že nyní mají knížku v pořádku. Při běžném modelu této dílny nezbývá na „opravy“, raději říkám „ladění“, čas. Děti, které měly úprav málo, začaly jednotlivé kapitoly přepisovat perem či dokreslovat obrázky.

1.3.5    Jak se postava cítila?

3.6    Vzkaz postavě

Ukázková hodina 6 (pátá kapitola)

Úvod minilekce jsem věnovala opakování členění přímé řeči. Pravidlům pro dílnu čtení a psaní jsme se věnovali jen zběžně a krátce. Zopakovali jsme si, co umí Veverka Shrnovačka a Kanec Šťoural. Navázala jsem úkolem minilekce: „Dnes máte jedinečnou možnost vzkázat něco některé z postav.“ Společně jsme se dohodli, že budeme vzkazovat hlavním hrdinům, tedy Pipinovi a Týně. Děti se mohly rozhodnout, zda vzkáží něco oběma, nebo jen jedné postavě, toto rozhodnutí jsem nechala čistě na nich. Kladla jsem ale důraz na to, aby vymyslely alespoň jeden vzkaz. Vzkaz si opět děti zaznamenávaly do sešitu. Připravila jsem pro nejlepší vzkazy list, který jsem dětem dala doprostřed komunitního kroužku, stal se určitou motivací. Triangl oznámil začátek práce a já jsem postupně obcházela jednotlivé žáky. Při opětovném setkání v komunitním kruhu jsme společně četli pátou kapitolu. Bylo velmi hezké poslouchat, jaké podoby děti obluďákům přiřkly. Doplňování do přímých řečí a uvozovacích vět bylo lepší, nicméně se dva ze sedmi žáků přes všechnu snahu ztráceli, opět jsme společně s ostatními vysvětlovali. Při plnění úkolu minilekce se objevila pestrá škála vzkazů. Bylo zajímavé, že ačkoliv již v této hodině pracovali žáci spontánně samostatně, dívky shodně ve svých vzkazech apelovaly na Týnu, aby nikam nechodila – z různých důvodů. Chlapci vyjadřovali podporu a zvědavost. Na následujícím obrázku jsou zaznamenány vzkazy z této dílny.

 3.7    Co bych dělal na místě postavy

Ukázková hodina 7 (šestá kapitola)

V úvodu hodiny jsme se sešli v komunitním kruhu a čas vyhrazený pro minilkci jsem zcela věnovala připravenému úkolu. Nejprve jsme si připomněli naše dva známé – Veverku Shrnovačku a Kance Šťourala, potom jsem dětem zadala úkol k šesté kapitole: „Pokuste se představit, že jste některá z postav, a přemýšlejte o tom, co byste dělaly vy na jejím místě.“ Následovalo ještě podrobnější vysvětlení, modelovala jsem na předchozích kapitolách. Zazněl triangl a děti začaly pracovat. V průběhu vlastního čtení a psaní jsem obcházela žáky a začalo se ukazovat, že šestou kapitolu v rámci jedné dílny nestihneme. Nechtěla jsem žáky stresovat či jinak demotivovat, a tak už jsem v průběhu samotného psaní avizovala, že kapitola je obsáhlá a že pokud žáci nestihnou, dokončíme další hodinu včetně úkolu z minilekce. Nechala jsem je pracovat i v čase vyhrazeném pro reflexi. Další den jsem během hodiny čtení dala prostor pro dokončení šesté kapitoly, splnění úkolu minilekce a následné reflexi. Tento krok se ukázal jako velmi přínosný, neměli jsme pocit, že nás tlačí čas. Na samotné dokončení žákům stačilo 20 minut, o to větší prostor nám vznikl pro reflexi. V úvodu kapitoly děti musely opět navazovat na předchozí doplnění, aby příběh navazoval. Bylo zřejmé, že děti již pracují obezřetně a uvědomují si, že se musí k dějové lince vracet. Milý moment nastal, když jsme si vzájemně sdělovali, zda se děti rozhodly Robina vzít s sebou – někdo ano, někdo ne. Uvádím další zajímavý moment, kdy děti měly doplnit, kde má Pipin na Týnu čekat, počátek věty 2 žáky svedl nikoli k dokončení věty, ale k odpovědi na ni, viz následující obrázky. Uvádím také vhodné řešení. Bylo poutavé s žáky diskutovat také doplnění věty, jak se Pipin dostal do zamčené zámecké zahrady. Autoři měli vždy možnost svou verzi okomentovat, dovysvětlit. Dohodli jsme se, že pokud mají nějaké ne zcela logické řešení, měli by se na volné řádky více rozepsat, aby jej objasnili, ospravedlnili, vysvětlili. Vymyslet název kapitoly žákům nečinilo žádné potíže, objevily se názvy jako Tajemná výprava, Obluďáci, Setkání v parku, Pravda jde ven. Žáci dostali také prostor na sdílení svého řešení úkolu zadaného během minilekce. Dětem se podařilo najít souvislosti se svým životem, tento úkol jim nečinil žádné velké potíže. Uvádím některé příklady odpovědí, viz následující obrázky. Při další realizaci tohoto námětu se pokusím děti navést k širšímu pojetí odpovědii, neboť napoprvé sice úkol zvládly, ale jejich odpovědi byly velmi stručné a krátké. Některé děti měly tendenci tento úkol spojit se vzkazem v návaznosti na poslední dílnu.

3.8    S kým bych se kamarádil a proč?

3.9    Předmět a jeho role v příběhu

3.10 Co bych udělal jinak

3.11 Co jsem se naučil z chování a jednání postav/ v čem s nimi nesouhlasím?

3.12 Jaká nezvyklá slova jsou v textu použita?

3.13 Jaký význam má prostředí pro příběh?

3.14 Mapa k příběhu

3.15 Poslední slovo patří mně

3.16 Čtenářské kostky

1.3.17 Filmový pás